Mé setkání s vílou...

19. února 2015 v 16:19 | Sasumi |  Povídky/FF
Tááák zlatíčka moje, vím že sem tu zas dluho nebola, ale nevěděla o čem psát :D A když mám něco o čem bych psát mohla, tak si zas nevzpomenu na blog :d (jako byla například ona zatím nepojmenovaná série filmů :P) Tak ale zítra se to pokusím sepsat (takže to tu čekejte tak v pondělí :D A teď k povídce...
Kašlu na to úvod mám napsaný v samotné povídce, tak co řešít :D jen vám řeknu, že je to kraťoučké (vážně. Má to jen něco kolem 510 slov :P) Tak ale aspoň se tu něco objeví :D



Věřím, že každý člověk má nad sebou stvoření, které jej chrání. Objeví se tehdy, když je člověk v koncích, neví jak pokračovat v životě, nebo potřebuje pomoc s rozhodnutím, které ovlivní celý jeho život. Většinou, když se s nimi někdo setká, tak nějaká ztráta paměti způsobí, že si to nepamatuje, nebo si to ten člověk nehodlá připustit a tak o tom nemluví. I přes to, že není dokázána jejich existence, jsem si jistá, že jsou tady. Někteří věří na strážné anděly, jiní zase na přízraky, duchy, nebo nymfy. V mém případě se jedná o víly. Mám totiž pocit, že jsem se s ní již setkala. Příběh o mém setkání s vílou.
Bylo to v době, kdy jsem zabloudila od Aqualle. Uplynul asi týden a já dál bloudila lesy. Každý večer jsem si lehla na zem, pozorovala hvězdy a přemýšlela, jestli by nebylo lepší zůstat na jednom místě, při čemž jsem vždy usnula. Jednou v noci jsem se vzbudila a můj pohled opět utkvěl na oblohu. Byla to nádhera. Stovky hvězd přelétávali onen tmavě modrý až černý koberec a mizely v nenávratnu. Měsíc se tehdy na obloze objevil v celé své kráse. Světlo úplňku dopadalo do zarosené trávy a vytvářelo přelud duhy. Něco jsem ucítila a rychle si stoupla. Byl to matoucí pocit a ani jsem přesně nevěděla, co měl znamenat. Před sebou jsem spatřila postavu. Dívka se zrzavými vlasy a v zelených šatech, jejíž nohy se rozplývaly do tmy. Nic neřekla. Pouze se usmála a ukázala jedním směrem. Pak zmizela. Byla jsem zmatená a než jsem stihla jakkoli zareagovat, probudila jsem se. I když jsem nevěděla proč, vydala jsem se směrem, kterým dívka ukazovala.
Za necelé tři měsíce jsem dorazila na palouček kousek od jedné vesnice. Prožila jsem další z mích záchvatů a právě tehdy potkala Lith a Noela.
Po třech bezstarostných letech s mou novou rodinou se jednou při mém tréninku stalo něco neobvyklé. Na onom jezírku, při kterém jsem trénovala, se objevila postava. Opět to byla ta dívka, ale zdála se mi jiná. Na rozdíl od našeho prvního setkání jsem si něčeho všimla. Měla křídla, takže je to nejspíš víla, ale počkat ona má…ocásek? Víly mají ocásky? Nikdy jsem o tom neslyšela. Trošku jsem se pro sebe zasmála, čehož si všimla. Podívala se na něj sama, trošku s ním zatřásla, potom na mě mrkla a zakončila to úsměvem, při čemž tleskla a já se (znovu) probudila. Ležela jsem na zemi a při tom jsem neměla ponětí, kdy jsem mohla usnout nebo si lehnout.
O týden později jsem se doslechla o salamandrovi neboli ohnivém drakobijci z Fairy Tail. Fairy znamená víla a Tail je ocásek. Víla s ocáskem. Při tom jsem se zasmála. Nevím, jestli to byl jen výplod mé fantazie, ale tak či tak jsem se vydala do zmíněného cechu a přidala jsem se k nim.

Nevím, jestli ta víla byla jen sen, fantazie, nebo skutečnost. Ale jedno je jasné. Jsem jí vděčná za to, že mi ukázala cestu mým vlastním životem. To je důvod, proč věřím, že existuje. To je důvod, proč věřím, že mě chrání.

Tak snad sa líbilo ťuťánci :*** Vaše Sasumi :***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 shiora shiora | Web | 19. února 2015 v 22:49 | Reagovat

Nádherné :3

2 Sasumi Sasumi | 20. února 2015 v 9:46 | Reagovat

[1]: mocinky moc děkuju :333

3 Alida Alida | Web | 20. února 2015 v 16:40 | Reagovat

Boží!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama